Komu se dá věřit?

Kód: KV 015
8 hodnocení
Značka: Euromedia
349 Kč / ks
Poslední možnost (neváhej, už nebudu) (9 ks)
Můžeme doručit do:
22.5.2024
Možnosti doručení
Proč se tak snadno vzdáváme jedné z nejcennějších věcí co máme: práva na své soukromí? Víra v moderní technologie je opravdu slepá. Věříme anonymním hodnocením a doporučením na FC víc, jak vlastnímu úsudku? Jsou nové IT bezpečné - nebo se mohou otočit proti nám? Doporučujeme jako povinnou četbu (nejen) pro vysokoškoláky. Není totiž vše tak, jak to na první pohled vypadá.

Detailní informace

Detailní popis produktu

Komu se dá věřit? aneb Jak nás technologie sblížily a proč by nás mohly zase rozeštvat
  • autor: Rachel Botsmanová
  • z anglického originálu Who can you trust? přeložil Jiří Petrů
  • 1. vydání, r. 2018
  • počet stran: 367
  • vazba: brožovaná
  • rozměr: 135 x 210 x 26 mm
  • hmotnost: 387 g
  • hodnocení na Databázi knih:  82 % (13 hodnocení)
Když je víra opravdu slepá.
Každý den nasednou miliony lidí do aut neznámých řidičů. Další miliony přespávají u naprostých cizinců. To vše na základě pouhého online hodnocení na té či oné platformě. Stejné miliony lidí současně ztrácejí důvěru ve všechny a všechno, čemu doposud svěřovali svůj život, peníze nebo bezpečí. Vlády, zavedené obchodní značky, banky, média a další instituce přicházejí o důvěru občanů, zákazníků a diváků. A popularitu naopak získávají různá protisystémová hnutí a technologické platformy.Podle Rachel Botsmanové, expertky na vliv nových technologií na lidské chování, vstupujeme do věku distribuované důvěry: naši důvěru stále více formují online nástroje na úkor tradičních společenských vazeb. Co to však znamená pro politiku a celkově pro lidskou společnost?
 
Vybrali jsme pro vás z komentářů na Databázi knih:
  • Podle Rachel Botsmanové je důvěra „nejcennější a nejkřehčí hodnota naší společnosti“. Autorka uvádí, že důvěru je možné rozdělit do tří kategorií. Nejdříve vznikla důvěra lokální, kdy si lidé důvěřovali v malých komunitách. Následovala důvěra instituční, kdy důvěru zprostředkovávají smlouvy, soudy, instituce. Dnešní typ důvěry označuje Botsmanová jako důvěru distribuovanou. Lidé přestávají věřit institucím a odborníkům a opírají se o názory publikované vlastně kýmkoli na internetu v podobě recenzí a hlasování. Na základě takto získané důvěry jsou ochotni svěřit svůj čas, majetek, zdraví či dokonce život i docela neznámým lidem. Příkladem může být jízda s neznámým řidičem Uberu či ubytování přes Airbnb v bytě cizího člověka. V knize se čtenář dozví, jakou roli hrála důvěra při vzniku takových internetových gigantů jako čínská Alibaba nebo právě zmíněný Uber.Kniha je psána čtivě, ani překlad (Jiří Petrů) neklopýtá. Jistou výjimkou z čtivosti textu je kapitola o blockchainu, kde autorka po mém soudu srozumitelnosti textu zůstala přece jenom něco dlužna. Publikace je vybavena pečlivým poznámkovým aparátem, v němž čtenář najde i odkazy na další četbu k tématu. Nechybí ani slovník pojmů týkajících se důvěry.S plným vědomím toho, že v čase distribuované důvěry každý využíváme moc, „která je nám všem dostupná jediným stisknutím klávesy“, dávám knížce plný počet hvězdiček. Osud tohoto mého komentáře je pak již v rukou vás čtenářů – internetových recenzentů.
  • Důvěra je určitě základem každého dobrého vztahu. Mé manželství dvacet sedm let fungovalo na důvěře. Na důvěře, která vycházela z lásky. A naše láska mohla být tak silná právě proto, že mezi námi existovala důvěra. Spojené nádoby. Dnes si uvědomuji, že důvěra byla základním atributem našeho vztahu. Ve chvíli, kdy jsme o ní přišli, se začal náš svět hroutit. A nakonec se zhroutil úplně. Pokud by se snad měl někdy znovu obnovit, nepůjde to bez obnovení důvěry. Ovšem znovu získat důvěru v něco, co vás zklamalo, jde jen těžko. To ví každý. A ví to také ti, kdo s důvěrou obchodují… Stejně jako ve vztahu je důvěra důležitá téměř ve všech oblastech života. A stejně jako ve vztahu se i zde zklamání velmi těžko léčí.Rachel Botmsnaová předkládá v knize odvážnou teorii, a to že stojíme na začátku třetí, zatím největší revoluce důvěry v dějinách lidstva. Jako první vznikla důvěra lokální, kdy lidé žili v malých komunitách, v nichž každý každého znal. Následovala důvěra instituční, což je důvěra zprostředkovaná různými smlouvami, soudy nebo třeba značkami. Ta umožnila obchodu prorazit za hranice nejužšího okolí a položila nezbytné základy pro organizovanou průmyslovou společnost. Třetí je důvěra distribuovaná, která se teprve rodí a souvisí právě s dnešní dobou. Spočívá v tom, že jsme stále nedůvěřivější k lidem, ale nemáme problém věřit online nástrojům nebo platformám.Asi nejděsivější je vize současné Číny, kde se právě zavádí systém sociálního kreditu. O vytvoření sociálního kreditního systému začali čínští představitelé hovořit v roce 2014. Cílem je, aby do roku 2020 získal každý občan Číny hodnocení na základě svého chování. To chce vláda monitorovat více než 170 miliony bezpečnostních kamer, umělou inteligencí, inteligentními brýlemi a technologií na rozeznávání obličejů. Výsledkem má být rozsáhlý dohledový stát, jenž dokáže sledovat všech téměř 1,4 miliardy Číňanů.Podle záměru bude mít každý člověk „sociální kredit“, který bude ukazovat, jak dobrým a prospěšným občanem je. Pozitivní aktivity budou kredit vylepšovat, škodlivé aktivity kredit snižovat. Co přesně bude způsobovat poklesy či růst, je tajné, ale je celkem jasné, že směrem dolů vás povedou porušování pravidel, ať už těch jasně daných zákony (řízení, kouření, znečišťování), ale i uměle vytvořených. Tam může jít o přílišné hraní počítačových her, sdílení fake news a vůbec jinak nevhodného obsahu. Navíc jde o Čínu, takže kladný a záporný vliv bude silně založen i na ideologii a chování v souladu se společenskými normami.Možná si řeknete, že je to šílené. Ale zamyslete se – nemáme tak trochu všichni touhu hrát podobnou hru? Získat si také „lepší hodnocení“ prostřednictvím svých účtů na Facebooku, Instagramu a dalších? Netoužíme, aby nás lidé co nejvíce lajkovali, posílali srdíčka, hvězdičkovali?Kniha je prostě plná zajímavých a leckdy fascinujících informací. Botsmanová se chytře ptá a nabízí neotřelé odpovědi. Nabízí alternativy. Kam až budeme ochotni dojít ve své důvěře v technologie? Budeme věřit svým mobilům a aplikacím v nich víc, než svým přátelům? Budeme věřit autonomním autům? Budeme věřit robotům? Co budeme ochotní udělat, abychom měli lepší ohodnocení na sociálních sítích? Čeho všeho jsme ochotni se vzdát? Soukromí? Svobody…?
  • Co kdyby existovalo celostátní hodnocení důvěry, které by posuzovalo, jak dobrým jste občanem? Prototip už mají v Číně a to Systém sociálního kreditu. Velký bratr byl v porovnání s tímto systémem pouhým břídilem a Orwell se nejspíš obrací v hrobě... Podle dosaženého scóre se bude hodnotit naprosto vše (jako návaznost na možnost nároku na sociální dávky mi v našem kraji nezní úplně blbě...) přinese to "reputační konzultanty" a "reputační audity" a příživníci typu PWC budou mít zase práci... Informace, které o sobě dnes tak velkoryse zveřejňujeme, možná bude jednoho dne někdo nějakým způsobem hodnotit.... takže milý ouředníku, čteš-li tato slova, všechno je v hajzlu (tohle bylo aspoň za mínus 10 bodů a já jsem dnes v domově důchodnců bez večeře).... a už dost...
Rachel Botsmanová:
Oxfordská akademička a odbornice na to, jak spolupráce a důvěra umožněné digitálními technologiemi mění způsob našeho života, Rachel Botsmanová otázkami spojenými s důvěrou žije od dětství. „Baví mě zabývat se velkými komplexními tématy, která pomáhají vysvětlit rozsáhlé strukturální posuny ve světě. A takovým tématem je i důvěra,“ prozradila v rozhovoru.
V knize Komu se dá věřit? píšete o tom, že dnes nemáme problém přespat u někoho cizího, nasednout do auta k neznámému řidiči nebo zveřejnit údaje své platební karty. Má naše důvěra vůbec nějaké hranice?
Technologie zvýšily rychlost získávání naší důvěry. Před deseti lety by se sednout k někomu cizímu do auta nebo ubytovat se u někoho neznámého doma jevilo jako naprostá šílenost. Dnes na sebe bereme riziko toho, co nazývám skokem důvěry, rychleji a častěji než kdy dříve. Jsme na začátku jednoho z největších přeskupení důvěry v historii: od monolitické důvěry k individualizované. Důvěru v nás vzbuzují spíše konkrétní lidé než elity a úřady. Přesto mají všechny formy důvěry své hranice. Nezáleží na tom, jestli se jedná o banku, politika nebo třeba Facebook. Pokud osoba, společnost nebo systém ukážou, že jsou nedůvěryhodní, ztratíme v ně i jejich fungování víru. Začneme se obávat, co dalšího se ještě může pokazit.
Jde o náhodu, že se věnujete právě tématu důvěry, nebo jste si je vybrala záměrně?
Důvěrou jsem byla fascinovaná od dětství. Můžu ti věřit? To jsou slova, která jako malí slýcháváme opravdu často. Ale jak tato neviditelná síla, kouzelný elixír, který udržuje společnost a podnikání v provozu, skutečně funguje? Baví mě zabývat se velkými komplexními tématy, která pomáhají vysvětlit rozsáhlé strukturální posuny ve světě, od Brexitu po prezidenta Trumpa. A takovým tématem je i důvěra. Jedním z hlavních důvodů, proč jsem knihu napsala a proč chci co nejvíce lidem pomoct pochopit důvěru, je mé přesvědčení, že svět zoufale potřebuje víc důvěryhodných organizací a systémů. Doufám, že tato kniha organizacím pomůže rozhodnout se k tomu, že budou občanům lépe sloužit a dávat do své práce více lidskosti.
Pro koho jste knihu psala?
Kniha je určena čtenářům, které zajímá, jak důvěra funguje, proč je společenským pojítkem každého vztahu a činnosti a jak technologie mění způsob, jímž se důvěra pohybuje napříč společností. Když píšu knihu, je pro mě důležité slyšet a vidět svého čtenáře. V Komu se dá věřit? jsem v některých kapitolách viděla, jak stránkami listují podnikatelé a byznysmeni, v jiných částech text zaujme spíše čtenáře „velkých knih nápadů“, kteří mají doma v knihovně Sapiens Yuvala Harariho nebo Bod zlomu Malcolma Gladwella. Stručně řečeno, čtenáři, již rádi objevují důležitá a komplexní témata napříč vyprávěním, ekonomikou, sociologií a psychologií. Moc mě baví pozorovat lidi kupující si knihu na mých akcích. Jsem upřímně překvapená, kolik rodičů mi říká, že si knihu kupují, protože chtějí porozumět digitálnímu světu, v němž vyrůstají jejich děti. Je také příjemné dostávat e-maily od osobností, jako je Marc Benioff ze Salesforce, který mi napsal, že knihu koupil celému svému vedoucímu týmu.
Jste důvěřivý člověk?
Jsem hodně důvěřivá – to je jeden z důvodů, proč se tak důvěrou zabývám. Možná jsem důvěřivá až příliš! Jeden z příběhů, které jsem použila v úvodních kapitolách knihy, je o chůvě, kterou si má rodina najala a z níž se vyklubala drogová dealerka a zlodějka. Je to tak neuvěřitelné, ale musíte mi věřit, že se to opravdu stalo! Mí rodiče jsou velmi rozumní a inteligentní lidé, a mě proto fascinuje, jak se mohli tak zmýlit, když se rozhodovali, komu budou věřit.
 
rozhovor jsme převzali z webu kavarna.hostbrno.cz/clanky

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Nevyplňujte toto pole:
Seznamte se: EUROMEDIA GROUP
  • Euromedia Group, a. s., (dále jen EMG) patří mezi nejsilnější a největší firmy podnikající v rámci knižního trhu v České republice
  • vlastní nakladatelské značky Kalibr (od r. 2018, navazuje na značku Knižní klub používanou v letech 1992–2018), Odeon (od r. 1999), Ikar (od r. 2000), Universum (od r. 2000), YOLI (od r. 2014), Esence (od r. 2016), Pragma (od r. 2016), Pikola (od r. 2017), Listen (od r. 2018), Laser (od r. 2018) a Brána (také 2018). Jednotlivé nakladatelské značky EMG svým zaměřením usnadňují čtenářům v orientaci.
  • v České republice zahájila EMG svou obchodní činnost na jaře roku 1991. O rok později začala pod názvem Knižní klub úspěšně provozovat čtenářský klub, který během své dvacetileté existence zaujal již více než 1 milion čtenářů. V současné době má Knižní klub přibližně 200 000 členů.
  • EMG je rovněž vlastníkem největšího knižního velkoobchodu v ČR, který zásobuje knihkupce, knihkupecké sítě, internetové obchody i hypermarkety produkcí většiny tuzemských nakladatelů.

Proměny největšího skladu knih | Hospodářské noviny (HN.cz)